Zde jsou mé zkušenosti s jednotlivými druhy dřeva.
Akát
Dostal jsem odřezky ze staré houpačky pro děti z akátové dřeva. Dřevo je krásně žlutohnědé s výraznými letokruhy. Dřevo je poměrně tvrdé, ale výsledek soustružení stojí za to. Je náchylné k praskání. Dřevo z houpačky už bylo dost popraskané a suché (o to hůře se soustružilo).
Borovice
Po výrobě pergoly a dřevěných záhonů mi v garáži zbylo spousty odřezků z trámků 10×10. Řekl jsem si, že je to nejlepší materiál na učení soustružení. Jsou to zbytky, které bych stejně spálil, když se to nepovede, nebude mě mrzet, že jsem zničil hodnotné dřevo.
Až když jsem poprvé po několika měsících poprvé dělal z březového dřeva a po té z třešňového, jsem zjistil, že jsem si na učení vybral asi to nejhorší dřevo, co jsem mohl. Borovice se neskutečně štípe. Stačí jen trochu špatně nasadit struh, uštípne se kus dřeva a obrobek můžete vyhodit. Tím, že je dřevo měkké, tak špatně drží sevřené v čelisťovém sklíčidle. Problémy mi dělalo zejména soustružit vnitřek pohárků a misek. U toho rozhodně nebylo výjimkou, že se mi zakousl struh a obrobek vyletěl z čelistí. Vhodné bylo si provést předvrtání pomocí sukovníku.
Povrch se poměrně špatně vyhlazuje, dřevo chlupatí. Borovicové dřevo je lehké a letokruhy vytváří zajímavou a výraznou kresbu, zejména když povrch ošetříte voskem.
Bříza
Březové dřevo se velice dobře obrábí, neštípe se, je dostatečně tvrdé, takže dobře drží v čelisťovém sklíčidle. Dají se z něj dělat i poměrně malé výrobky. Například z poměrně tenkého polínka rozštípnutého na půl se mi podařilo vyrobit malé misky o průměru cca 6 až 8 cm.
Bříza má velice světlé dřevo, téměř bílé, bez výrazných letokruhů. Po ošetření voskem dřevo jen lehce ztmavne, více tmavne střed. Dřevo krásně mramoruje při napadení hnilobou.
Dle mého názoru je bříza velice vhodná pro začátky při soustružení.
Dub
Hodně tvrdé dřevo, jehož povrch se dá vybrousit do hladka. Drží tvar a nepraská. Výrobky jsou takříkajíc „solidní“.
Švestka
Krásné tvrdé načervenalé dřevo se zajímavou nepravidelnou kresbou. Díky tvrdosti dřeva se dá dobře vyhladit povrch. Po ošetření voskem hodně ztmavne, barva je pak hnědočervená.
Nevýhodou je, že dřevo rádo praská, poměrně do hloubky. A středy vyhnívají, takže se pak rozsypávají. Řeším to tak, že místo v případě potřeby zakápnu epoxidovou pryskyřicí a vyhladím.
Odkazy
- Charakteristika dřeva jednotlivých dřevin na stránkách Lesy ČR – https://lesycr.cz/drevo/charakteristika-dreva-jednotlivych-drevin/